Neprávem opomíjenou osobností mezi zdejšími rodáky je Antonie Zalabová, sólistka opery ve Vídni. Její osud je velmi zajímavý, i když se mnoho faktografického materiálu o jejím životě nedochovalo. Autor této stati Martin Dvořáček dále uvádí: Řada těchto “zastrčených zpráv” vyšla na světlo světa díky mému otci Miroslavu Dvořáčkovi teprve nedávno. Jsou to především její fotografie z uměleckého působení, rodný a úmrtní list (resp. zápisy, které se dochovaly v matrikách), a dále fotografie její přítelkyně z Francie, která také po smrti Antonie Řehořov a Kamenici navštívila. Dochoval se také román Arnošta Třebíčského (vlastním jménem Arnošta Tvarůžka z nedalekých Koutů u Třebíče) “Světlo”, vydaný v r. 1922, který se zabývá jejím osudem.
Antonie Zalabová se narodila 9. dubna roku 1820 v Řehořově, jako manželská dcera manželům Zalabovým; u porodu asistovala Růžena Valová z Řehořova č. 34. Otec Antonie František Zalaba byl v Řehořově pekařem. Matka se jmenovala Rosalia, roz. Royková. Dcera byla pokřtěna 10. dubna 1820 farářem Ignácem Vyškovským v Kamenici. Kmotry byli František Dorich, výběrčí mýta z Řehořova a jeho žena Anna.
Umělecká dráha
Rodina Zalabova docházela na bohoslužby do chrámu Páně sv. Jakuba v Kamenici. Malá Antonie zde zpívala v chrámovém sboru. Zde si ji asi nejprve všimnul František Vincenc KRAMÁŘ, a to již jako dvorní kapelník císaře Františka I. Jako mladé děvče (Třebíčský uvádí, že její matka již nebyla živa) ji přivedl Kramář do Vídně, kde se hudebně i jazykově vzdělávala. Zde také započala svoji pěvecku kariéru, a to zřejmě díky Kramářovu jménu a postavení. Evropa té doby se však teprve vzpamatovávala z vlády Napoleona I. a volnomyšlenkářská hnutí narušovala do té doby relativně pevné základy monarchií. Evropa, především však Francie, se postupně zmítala v neklidu. A. Zalabová v PetrohraděA právě v té době se Zalabová, díky intrikám u vídeňské opery, rozhodla do Francie odejít. Do stejné doby je asi možno zařadit i její turné do Petrohradu. V Paříži pak pokračovala ve své umělecké dráze, i když již nebyla nejmladší.
Návrat domů
Třebíčský ve své knize píše, že její osud poznamenaly i ony revoluční událostí ve Francii. Postupně prý přišla i o majetek ve Vídni, a nakonec se přes Třebíč vrátila do Kamenice, kde snad v obecní špitálce u kostela, tato dříve slavná umělkyně, dne 5. ledna 1894 zemřela. V kolonce “důvod úmrtí” se uvádí sešlost věkem (bylo ji 74 roků). Zaopatřoval ji Augustin Kratochvíl - cooperator; pohřbena byla 7. ledna 1894 na hřbitově v Kamenici. Smuteční obřad vedl farář Ignác Páral.
Arnošt Třebíčský ve zmiňovaném románu barvitě popisuje její život. Jak už to v románech bývá, řada událostí je asi plodem autorovy fantasie, nicméně základní fakta, uvedená v románu, podle našich zjištění pravdivá jsou.